Kategorizace prací

Kategorizace prací nebo jinak, lépe řečeno, zařazení prací do kategorií, je činnost, kterou musí provést každý zaměstnavatel. Povinnost ukládá § 37, zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění a jak se často zapomíná, tak i § 43.

Co je smyslem zařazení prací do kategorií?

Hlavním smyslem kategorizace prací je včas rozpoznat rizika práce. Na základě rozpoznání rizik a jejich míry (hodnocení rizik), práce rozdělit do kategorií. V neposlední řadě uplatnit preventivní opatření v závislosti právě na jednotlivých kategoriích.

Kolik existuje kategorií?

Někdo říká, že 4, jiní se přiklánějí k názoru, že 5. Pravděpodobně obě možnosti jsou správné.

Dle předpisů rozlišujeme:

Práce kategorie první

Práce kategorie 1 jsou práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví.

Práce kategorie druhé

Práce kategorie 2 jsou práce, při nichž podle současné úrovně poznání lze očekávat jejich nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců, tedy práce, při nichž nejsou překračovány hygienické limity faktorů stanovené předpisy, a práce naplňující další kritéria pro jejich zařazení do kategorie druhé podle přílohy č. 1, vyhlášky č. 432/2003 Sb., vzpp.

Práce kategorie druhé rizikové

Práce kategorie 2R jsou práce zařazená do kategorie druhé, o níž takto rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nebo tak stanoví zvláštní právní předpis (Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Zdroj: [https://www.flickr.com]; autor: Heather Cowper [heatheronhertravels]; licence: creativecommons.org/licenses/by/2.0/(cc) creative commons

Práce kategorie třetí

Práce kategorie 3 jsou práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity, a práce naplňující další kritéria pro zařazení práce do kategorie třetí podle přílohy č. 1, vyhlášky č. 432/2003 Sb., vzpp, přičemž expozice fyzických osob, které práce vykonávají, není spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň těchto limitů, a pro zajištění ochrany zdraví osob je proto nezbytné využívat osobní ochranné pracovní prostředky, organizační a jiná ochranná opatření, a dále práce, při nichž se vyskytují opakovaně nemoci z povolání nebo statisticky významně častěji nemoci, jež lze pokládat podle současné úrovně poznání za nemoci související s prací.

Práce kategorie čtvrté

Práce kategorie 4 jsou práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření.

Rizikové faktory

Do výše uvedených kategorií, se práce zařazují z hlediska zhodnocení 13ti rizikových faktorů. Jsou jimi:

1. prach;
2. chemické látky;
3. hluk;
4. vibrace;
5. neionizující záření a elektromagnetické pole;
6. fyzická zátěž;
7. pracovní poloha;
8. zátěž teplem;
9. zátěž chladem;
10. psychická zátěž;
11. zraková zátěž;
12. biologické činitele;
13. práce ve zvýšeném tlaku vzduchu.

Měření rizikových faktorů pro účely kategorizace

Měření a vyšetření pro účely zařazení prací do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie nebo změn zařazení prací do těchto kategorií, která jsou potřebná k hodnocení rizik, může zaměstnavatel provést jen prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci nebo držitele autorizace k příslušným měřením nebo vyšetřením, je-li pro obor měření nebo vyšetřování autorizace nebo akreditace právními předpisy upravena, pokud není sám takto kvalifikovaný.

Postup zaměstnavatele při kategorizaci

O zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví.

Návrh na zařazení prací do kategorií předkládá osoba, která zaměstnává fyzické osoby v pracovněprávních nebo obdobných pracovních vztazích (dále jen "zaměstnavatel"), a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu prací. V případě, že tak zaměstnavatel v zákonné lhůtě neučinil, je povinen předložit návrh v nejbližším možném termínu.

Práce do druhé kategorie zařazuje zaměstnavatel. Zaměstnavatel je povinen neprodleně oznámit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví práce, které zařadil do druhé kategorie, a údaje rozhodné pro toto zařazení.

Ostatní práce, tj. práce nezařazená do třetí nebo čtvrté kategorie (návrh) a ani do kategorie druhé (oznámení), se považují za práce kategorie první.

V případě změny podmínek výkonu práce, která má vliv na její zařazení do kategorie třetí nebo čtvrté, je zaměstnavatel povinen bezodkladně předložit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví nový nebo upravený návrh.

Závěrem nutno podotknout, že po novelizaci právní úpravy pracovnělékařských služeb, je zařazení prací do kategorií nezbytným krokem, pro provádění pracovnělékařských prohlídek.