Co to je školení bezpečnosti práce?

Co to je školení bezpečnosti práce?

Velmi často kladený dotaz.

Velmi často nesprávně zodpovězený dotaz.

V prvé řadě je potřeba správně definovat, co to je školení bezpečnosti práce.

Školení bezpečnosti práce jako takové, právní předpisy ani technické normy neznají. Takže pokud má být provedeno školení bezpečnosti práce, pak to bude pravděpodobně na základě vnitřního předpisu zaměstnavatele a v něm je potřeba hledat i požadavek na četnost, obsah a popř. i další náležitosti takového školení.

Pokud však budeme vycházet z právních předpisů BOZP, zjistíme, že ve své podstatě existují dva základní typy školení. Jsou jimi:

1. školení o právních a ostatních předpisech BOZP a

2. školení zvláštní odborné způsobilosti.

A. Školení o právních a ostatních předpisech BOZP;

Toto školení

1. vychází z požadavků odst. (2), § 103, zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce, vzpp;

2. je určeno VŠEM zaměstnancům (nejen ve výrobě, ale i v administrativě či jiných činnostech);

3. je povinen zajistit zaměstnavatel (nikoli externí firma, či osoba odborně způsobilá v prevenci rizik v oblasti BOZP);

4. doplňuje odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce zaměstnanců (nesupluje základní, střední ani vysokou školu).

5. je obsahově zaměřeno na ty právní a ostatní předpisy,  které se týkají zaměstnancem vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána (je rozdíl mezi školením administrativního pracovníka a např. svářeče).

Obsah školení určuje zaměstnavatel. Nikoliv osoba odborně způsobilá v prevenci rizik v oblasti BOZP, dále v textu jen OZO BOZP, nikoli externí firmy.  OZO BOZP může zaměstnavateli navrhnout obsah školení, tento však musí ve finále schválit zaměstnavatel.

Obsah školení by měl být určen zvlášť pro každou profesi nebo dokonce i pro každého konkrétního zaměstnance.

Pozor na tzv. poradce, kteří stanoví obsah školení tak, že do něj zahrnou defakto všechny právní a ostatní předpisy, na které si v té chvíli vzpomenou. Pokud se zeptáte, tvrdí: "Lepší tam toho mít víc, než míň." Ve své podstatě to není zase až tak špatné a chybné, pokud chcete mít vzdělané zaměstnance na úrovni OZO BOZP. Zkuste se ale zamyslet nad tím, jak dlouho by trvalo, v obsahu školení uvedené. předpisy jen přečíst, natož tak vysvětlit. Ono přečtení zákoníku práce, který má více než 300 §§, může být otázkou několika hodin, jeho vysvětlení pak i několika týdnů. Pokud k tomu připočteme další desítky právních předpisů a technických norem, dostáváme se do řádu měsíců. 

Tito tzv. poradci potom provedou, dle tohoto obsahu, školení za cca 1, popř. 2 hodiny a tváří se, že je vše v pořádku a neprůstřelné. V takových případech není vůbec prokazatelné, co konkrétně bylo obsahem školení a to je dost zásadní problém, který po formální stránce celé školení značně degraduje, byť byly přednesené informace na vysoké úrovni. V případě sporu však soud žádá důkazy.

Tímto jsem defakto i zodpověděl, zda je možné provádět školení o právních a ostatních předpisech formou tzv. „e-learningu.“ Ano, je, ale... při vytváření obsahu školení musí být vzaty v úvahu konkrétní podmínky pracovišť a pracovních podmínek jednotlivých zaměstnanců. Do školení je rovněž nutno zahrnout vnitřní předpisy zaměstnavatele, provozní dokumentaci k zařízením. Pokud výše uvedené není splněno, nemůžeme zde hovořit o naplnění požadavku Zákoníku práce a o školení o právních a ostatních předpisech BOZP.

Většina e-learningových školení funguje stylem, že se na webu poskytovatele zaregistrujete, vyplníte pár stručných informací o sobě (firmě), zaplatíte a zkušený odborník, od svého stolu, vytvoří školení přesně na míru pro Vás. Samozřejmě že místní podmínky vůbec nezná. Samozřejmě že Vaše vnitřní předpisy zcela ignoruje. Samozřejmě, že takové školení je nutno chápat, pouze jako doplnění skutečného školení o právních a ostatních předpisech BOZP. O tom, že zaměstnanci díky těmto metodám prakticky nezískají žádné informace a vůbec efektivita takové školení je téměř nulová, se zmiňovat ani nebudu. Školení formou e-learningu, dle mého názoru, je cestou do propasti. Ale abych jen nehaněl. Určitě existují i výjimky, firmy, které vyšlou odborníka přímo k Vám a ten výše uvedené nedostatky odstraní.

Další častý problém a dotaz. Jak často provádět školení o právních a ostatních předpisech BOZP?

Jsou zcela taxativně dány situace, kdy je školení nutné provést. Jsou jimi:

1. nástup zaměstnance do práce (školení se provádí při nástupu, před zahájením samotné práce);

2. změna pracovního zařazení (např. z kanceláře do výroby);

3. změna druhu práce (např. z řadového skladníka na skladníka - obsluhu jeřábu);

4. zavedení nové technologie nebo změna výrobních a pracovních prostředků nebo změna technologických anebo pracovních postupů;

5. případy, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Z výše uvedeného nevyplývá žádná taxativní povinnost na provádění pravidelného (periodického) školení o právních a ostatních předpisech BOZP. Zákoník práce však stanoví zvláštní případ, kterým je povaha rizika a jeho závažnost. 

Pokud to povaha rizika a jeho závažnost vyžaduje, školení o právních a ostatních předpisech musí být opakováno. Četnost takového školení určí obdobně jako obsah školení, zaměstnavatel.

Aby výše uvedený požadavek mohl být zdárně naplněn, je potřeba, aby zaměstnavatel řádně přistupoval k problematice prevence rizik, resp. k řízení rizik.

Takže je zcela zřejmé, že tvrzení některých "rádoby" odborníků na BOZP, jak je nutné a potřebné provádět školení administrativních pracovníků o BOZP alespoň 1 x ročně, je liché a účelové (zisk).

Nechci zde zastávat názor, že školení o právních a ostatních předpisech BOZP není nutné opakovat. Opakování je matka moudrosti. Chci jen upozornit, že v závislosti na druhu vykonávané práce, je nutno přiměřeně stanovit lhůty periodických školení. U administrativních pracovníků, kteří vykonávají stále stejnou činnost, na stejném pracovišti, bych osobně za rozumnou periodu viděl např. 1 x za 3 roky, dle místních podmínek popř. i delší. Naproti tomu školení zaměstnanců, vykonávajících vysoce rizikové práce na stále různých pracovištích, za použití složitých zařízení a pomůcek, např. i ve lhůtách 1 x za ½ roku. Zde mluvím např. o pracovnících na stavbách. Jakož to argumenty k mému tvrzení mohu použit statistiky pracovní úrazovosti, kdy stavební činnosti patří mezi vůbec nejhorší oblast.

Aby bylo výše uvedené pojednání o školení kompletní, je nutno doplnit, že kromě obsahu a případných četností, je zaměstnavatel povinen rozhodnout o způsobu ověření znalostí a vedení dokumentace o provedeném školení.

Způsoby ověření znalostí v zásadě rozlišujeme dva. Jsou jimi

1. ověření znalostí ústním přezkoušením;

2. ověření znalostí formou zkušebního testu.

Ústní přezkoušení s sebou nese nemalá úskalí. Jednak časovou náročnost, jednak vytvoření podmínek pro takové zkoušení. Nejproblematičtější ale je, doložit takové přezkoušení. U každého zaměstnance by mělo být řádně dokladováno, jaké otázky mu byly položeny a jaké jsou správné odpovědi na tyto otázky, dále jak zkoušený odpovídal a zhodnocení jeho odpovědí.

Pokud se však podmínky a to jak organizační tak i administrativní, pro takové přezkoušení vytvoří, může být mnohem efektivnější a přínosnější, než přezkoušení formou zkušebního testu.

U zkušebních testů je zejména nutné si pohlídat, aby se zkušební otázky opravdu vztahovaly k obsahu školení a tím defakto i k vykonávané práci a rizikům práce. Také je nutno poučit zaměstnance o podmínkách testu, tj. kolik otázek, kolik může být správných odpovědí, popř. i další podmínky.

Nutno podotknout, že zaměstnanec, který neuspěje při ověření znalostí, není pro práci kvalifikovaný a takovou ani nemůže být nadále zaměstnáván. Takový zaměstnanec by měl dostat čas na doplnění znalostí a bez zbytečného odkladu absolvovat opakované přezkoušení.

A požadavky na školitele? Zákoník práce je nijak nespecifikuje a tak je vyloženě na rozhodnutí a zdravém rozumu zaměstnavatele, koho provedením školení pověří.

B. Školení zvláštní odborné způsobilosti

Toto školení vychází zejména z požadavku § 11, zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZP, vzpp.

Zvláštní odbornou způsobilost musejí mít zaměstnanci, kteří obsluhují taková zařízení, která představují zvýšenou míru ohrožení životů a zdraví osob a nebo kteří vykonávají takové činnosti, které samy o sobě představují zvýšenou míru ohrožení životů a zdraví osob. Zařízení, která představují zvýšenou míru ohrožení životů a zdraví osob, definuje v § 6b, zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, vzpp.

Školení zvláštní odborné způsobilosti, je prováděno zejména pro obsluhu vyhrazených technických zařízení tlakových, plynových, zdvihacích a elektrických. Periody pro opakované školení, jsou dány právními předpisy nebo technickými normami, zpravidla 1 x za 3 roky, nejdéle však 1 x za 5 let. Tato školení většinou musejí provádět příslušní revizní technici vyhrazených technických zařízení.

Častý problém nebo spíše vášnivé diskuse bývají např. v otázkách školení obsluh manipulačních motorových vozíků.

Manipulační motorový vozík není vyhrazeným technickým zařízením. Jeho části být mohou, ale jako celek není. Proto se školení provádí v režimu A., viz, výše, tj. školení o právních a ostatních předpisech BOZP.

Obsluhu je zejména nutno seznámit s obecně závaznými předpisy a dále s místním provozním bezpečnostním předpisem, vydaným dle nařízení vlády č. 168/2002 Sb., vzpp a návodem na provoz, obsluhu a údržbu konkrétního manipulačního motorového vozíku od výrobce nebo místním provozním bezpečnostním předpisem, zpracovaným dle nařízení vlády č. 378/2001 Sb., vzpp, který tento návod nahrazuje.

Obsah školení však stanoví zaměstnavatel a pokud řekne, že stačí proškolit se Zákoníku práce, tak to stačí. Je ale na jeho odpovědnosti, aby si toto rozhodnutí obhájil.

Problém bývá spíše v otázce toho, kdo takové školení může zajistit. Často je slyšet názor, že pouze „certifikovaný instruktor manipulačních motorových vozíků MMV.“ Nenechte se tímto zmást. Stručně řečeno, existuje organizace, která chce vydělat na práci jiných. Tato provádí přípravu tzv. instruktorů MMV, vydá jím průkaz a razítko instruktora a zkušebního komisaře. Vše za cca 30 000 Kč. Proč neexistuje něco obdobného např. pro školitele administrativních prací? Vždyť špatná ergonomie je příčinou mnoha nemocí z povolání a dokáže člověka pěkně zhuntovat. A ergonomie? To je věda. Tak proč ne instruktor i na tuto oblast?

No, možná tento systém napadám až příliš a až zbytečně. Jen chci upozornit na to, že školení o právních a ostatních předpisech BOZP pro obsluhu manipulačních motorových vozíků, dokáže udělat stejně kvalitně, ne-li kvalitněji, např. zaměstnanec, který ve firmě takový vozík řídí již 10 let. Při správně nastaveném systému školení o právních a ostatních předpisech BOZP, může dojít i k situaci, kdy teorii o právních a ostatních předpisech a o rizicích práce přednese a vyzkouší ji OZO BOZP, zkušený zaměstnanec potom zajistí výuku technických a praktických dovedností a praktický výcvik při obsluze vozíku. Takové školení potom může být mnohem efektivnější, smysluplnější a v konečné fázi pro zaměstnavatele i levnější. Je však právě na něm, na zaměstnavateli, zda se rozhodne pro systém školení dle ČSN nebo pro systém vlastí. Nezapomeňte, že normy závazné nejsou. Požadavky norem můžete plnit vlastním, lepším způsobem.

V neposlední řadě bych chtěl upozornit, že při provádění jakéhokoliv školení BOZP, je nutno přihlédnout k požadavkům výrobce, většinou stanoveným v provozní dokumentaci – návodu výrobce.

Zpravidla jen fundovaný odborník, osoba odborně způsobilá v prevenci rizik v oblasti BOZP, je schopna ve firmě vytvořit optimální systém školení o právních a ostatních předpisech BOZP a školení zvláštní odborné způsobilosti, popř. i dalších, více či méně s problematikou BOZP souvisejících školení.

Přitom správně nastavený obsah, četnost školení, způsob ověření znalostí a požadavky na školitele, mohou celý proces pozvednout z roviny formální, do roviny vysoce účinné a efektivní zbraně v boji proti pracovním úrazům.